1
00:00:02,000 --> 00:00:05,200
Strašná smrti,

2
00:00:07,200 --> 00:00:10,200
proč stojíš nade mnou?

3
00:00:24,710 --> 00:00:29,710
Koho hledáš

4
00:00:31,540 --> 00:00:36,540
a pozorně vyhlížíš?

5
00:00:47,560 --> 00:00:53,760
Možná se mýlím,

6
00:00:54,100 --> 00:00:59,100
možná se mi to jen zdá.

7
00:01:10,160 --> 00:01:15,160
Strašná smrti,

8
00:01:15,870 --> 00:01:20,870
odejdi ode mne!

9
00:01:21,470 --> 00:01:25,570
NA NÁVŠTĚVĚ U SMRTI

10
00:01:27,830 --> 00:01:30,030
Valentina Romanova

11
00:01:31,140 --> 00:01:34,140
Havárie. Návrat z onoho světa.

12
00:01:35,190 --> 00:01:40,190
V roce 1982 byla převelena posádka
z obce Černomořská do vesnice Okťabrskaja.

13
00:01:40,300 --> 00:01:44,900
A já jsem vezla dvě ženy do vesnice
Stachanovka. Jenže v tu chvíli jelo naproti auto Vaz.

14
00:01:45,100 --> 00:01:50,100
Čtyři chlapci vzali otcův automobil
a naproti nim jel bílý Vaz.

15
00:01:50,800 --> 00:01:54,800
Srazili se se mnou. Moje spolucestující
naštěstí vypadly z auta do kypré země,

16
00:01:54,800 --> 00:01:57,010
ale já jsem zůstala
v převracejícím se autě.

17
00:01:57,010 --> 00:02:00,410
Byla jsem v jakémsi šokovém stavu,
ale ještě jsem vnímala.

18
00:02:00,500 --> 00:02:05,000
Myslela jsem si: Cože? 7000 mně to auto
stálo a najednou je rozbito.

19
00:02:05,050 --> 00:02:07,050
To mne trápilo nejvíce.

20
00:02:07,440 --> 00:02:10,440
Nejdříve odvezli je a pak přivezli
do nemocnice mne.

21
00:02:10,940 --> 00:02:15,500
A lékař řekl: "Udělali jsme, co se dalo,
ale nepodařilo se ji zachránit."

22
00:02:15,730 --> 00:02:17,730
Srdce netluče a puls se zastavil.

23
00:02:17,750 --> 00:02:22,300
V tuto chvíli jsem v těle pocítila otřes.
A v tom jsem se ocitla nade všemi.

24
00:02:22,450 --> 00:02:27,450
Přišli sem pořídit zápis o úmrtí. A já se
potichu směji: "Chi, chi, jenže já jsem naživu."

25
00:02:27,960 --> 00:02:32,500
Ale hlas nezvučí.
Zkouším to hlasitěji. Jen abych je nevylekala!

26
00:02:32,550 --> 00:02:35,550
"Já jsem živá."
Hlas však opět nezní.

27
00:02:36,140 --> 00:02:41,000
Lehce jsem je plácla do zátylku,
ale jejich vlasy se ani nehnuly.

28
00:02:41,120 --> 00:02:45,020
V tento moment mě napadlo:
"Hele, pero! Něco jim napíši!"

29
00:02:45,100 --> 00:02:49,560
Zaradovala jsem se. Vrhám se k peru
a zkouším ho nějak uchopit.

30
00:02:49,930 --> 00:02:52,000
Jenže pero nelze vzít.
Zkouším to opět, ale pero se nedá uchopit.

31
00:02:52,100 --> 00:02:56,200
Pomyslela jsem si: Zkusím ho shodit bokem,
abych na sebe upoutala pozornost.

32
00:02:56,350 --> 00:03:00,350
Zůstalo, jak leželo, ani se nepohnulo.

33
00:03:00,440 --> 00:03:04,440
Říkám si: Co to se mnou je? Hlas nezní.
Ruce neposlouchají.

34
00:03:05,060 --> 00:03:09,060
Najednou slyším neznámý hluk.
Hluk jako metro v Moskvě.

35
00:03:10,320 --> 00:03:13,320
Vnímala jsem ten hluk - bylo to, jako když
jsem viděla Moskvany, zdáli se mi jako děti

36
00:03:13,320 --> 00:03:16,730
v podzemce, když přibližuje
s hlukem vlak.

37
00:03:16,730 --> 00:03:21,730
A takový hluk se přibližoval ke mně.
Odkudsi. Monotónní hluk: Húúú.

38
00:03:23,320 --> 00:03:27,720
Najednou mě to začalo vtahovat.
Spolu s tím zvukem.

39
00:03:27,930 --> 00:03:32,930
Nic jiného jsem neviděla.
Jen mě to vtahovalo.

40
00:03:33,020 --> 00:03:37,220
A za mnou byla jakási díra - jakoby roura
a tam bylo světlo.

41
00:03:38,480 --> 00:03:42,480
A po stranách bylo všechno nezřetelné,
zastřené a mně to tam vtáhlo.

42
00:03:43,250 --> 00:03:46,250
A táhlo mě to dlouho. Bylo to nepříjemné.

43
00:03:46,300 --> 00:03:48,610
Pocit jsem měla velice nepříjemný.

44
00:03:48,700 --> 00:03:53,840
A jako by mne to vyvrhlo z té trubky -
jako když vytéká voda.

45
00:03:53,990 --> 00:03:58,590
A já se dívám, kde to jsem? Kamenité místo.

46
00:03:58,710 --> 00:04:03,500
Všude samé kamení. Jako vyasfaltované.

47
00:04:03,810 --> 00:04:08,810
Nikdo nikde. Až najednou vidím z levé
strany - vysoký muž tam stojí.

48
00:04:09,120 --> 00:04:13,600
Ach! Zaradovala jsem se - člověk, muž,
takový vysoký.

49
00:04:13,790 --> 00:04:16,790
Vydala jsem se k němu s takovou radostí,
říkám: "Muži!"

50
00:04:16,800 --> 00:04:19,100
Chci se ho zeptat: "Kde to jsem?"

51
00:04:19,140 --> 00:04:25,140
Ale když si ho prohlížím a vidím jeho
pohled, strašné oči - oči šelmy!

52
00:04:28,100 --> 00:04:33,100
Studená hrůza zachvátila mou duši.
Jako když duše zmrzne.

53
00:04:33,120 --> 00:04:35,800
Z jeho pohledu mi ztuhla duše.

54
00:04:35,980 --> 00:04:39,100
Pochopila jsem, že od tohoto muže
nic dobrého nemohu čekat.

55
00:04:39,260 --> 00:04:42,260
První mou reakcí bylo, že jsem se otočila.

56
00:04:42,920 --> 00:04:45,800
Rychle jsem se otočila a utíkala
jsem od něho. Pryč od něj!

57
00:04:45,840 --> 00:04:49,840
Běžím a říkám si: "Jak od něho můžu utéci?"
Sama jsem cítila (že neuteču).

58
00:04:50,000 --> 00:04:54,850
A náhle, nevím proč, jsem pocítila úlevu,
že mne nechytil, vždyť už mě měl dávno polapit.

59
00:04:54,970 --> 00:04:57,100
Mezi námi se objevil někdo jiný.

60
00:04:57,140 --> 00:05:01,140
Nevidím ho, ale cítím, že je krásný.
Vždyť je to zachránce!

61
00:05:01,540 --> 00:05:06,540
Drží se mezi námi. Toho muže neodstrkuje
ani s ním nebojuje - nic takového,

62
00:05:07,180 --> 00:05:09,800
ale chrání mě tím, že se vždy postaví mezi nás.

63
00:05:09,810 --> 00:05:13,000
Čili, vždy když mne ten první chtěl chytit,
tento druhý vstoupí mezi nás.

64
00:05:13,070 --> 00:05:15,070
Takže ten první na mě nemůže.

65
00:05:15,100 --> 00:05:18,400
A tak pořád utíkáme a já si říkám:
"Jak dlouho to ještě bude trvat? A kdy to skončí?"

66
00:05:18,430 --> 00:05:24,000
A najednou z pravé strany -
neviditelná bariéra - z východní strany.

67
00:05:24,470 --> 00:05:29,100
Zakopla jsem o tuto skleněnou hráz,
měla jsem zato, že tam nic není, a padám.

68
00:05:29,200 --> 00:05:32,800
A opět cítím, že ze mě něco vychází -
říkají: duch nebo duše - pro mne je složité to posoudit.

69
00:05:32,850 --> 00:05:38,550
Zachránce přeskakuje tuto linii a ten první
zůstává několik metrů v povzdálí a nemůže ji překročit.

70
00:05:39,630 --> 00:05:44,830
A více už mi nevěnuje žádnou pozornost.
Jako bych už pro něj neexistovala.

71
00:05:45,060 --> 00:05:49,060
Jen na mě tak lhostejně pohlédl a šel pryč.

72
00:05:49,780 --> 00:05:54,300
Urazila jsem na toho zachránce,
jak je to nečestné z jeho strany -

73
00:05:54,400 --> 00:05:58,400
"Nechal mne tady bez ochrany, takže tamten
si mnou může udělat, co bude chtít," jsem si tak pomyslela.

74
00:05:58,810 --> 00:06:01,810
A najednou slyším hlas toho zachránce:

75
00:06:01,900 --> 00:06:05,960
"Copak, copak, ty malinká, hodná,
ještě jsi nedostala za vyučenou?"

76
00:06:06,140 --> 00:06:12,000
Proč mě takhle (ironicky) nazývá,
přemýšlím, a divím se všemu, co se stalo...

77
00:06:12,040 --> 00:06:15,000
Cítím, že po pravé i levé straně jsou dva muži.

78
00:06:15,030 --> 00:06:19,030
Nevidím je, ale cítím, že jsou přítomni
a vedou mě jako vězně.

79
00:06:20,100 --> 00:06:23,100
Přivádějí mě ke skále, velká skála,
z pravé strany skála,

80
00:06:23,820 --> 00:06:27,820
tady je taková plošinka, k ní vede průsmyk
mezi skalami, jak to bývá v horách.

81
00:06:28,560 --> 00:06:32,560
A říkají: "Pohleďte dolů." A tam je propast.
Já jsem se tam podívala,

82
00:06:32,900 --> 00:06:38,900
a hle - přikryla jsem si dlaní ústa.
Smrad, silný zápach, že se to nedá popsat.

83
00:06:41,520 --> 00:06:47,520
Rychle jsem ucukla. Miliony lidí.
Hromady lidí. Zřetelně jsem je viděla...

84
00:06:48,000 --> 00:06:52,900
Hluboce v podvědomí mi hned zrodila
otázka: Jak je zachránit?

85
00:06:52,990 --> 00:06:56,800
Ptám se jich: "Máte nějaké provazy nebo lana?

86
00:06:56,850 --> 00:07:02,430
Protože provaz nestačí na takovou hloubku.
Jak se tam dostali?"

87
00:07:02,870 --> 00:07:07,870
Oni říkají: "Dívej se!"
Opět hledím - jsou tam muži i ženy,

88
00:07:08,330 --> 00:07:13,330
asi všechny národnosti, všech barev kůže.

89
00:07:14,000 --> 00:07:20,000
Víte, oni kálejí, sedají do svých výkalů
jeden před druhým.

90
00:07:20,100 --> 00:07:24,210
Je tam všudypřítomný smrad.

91
00:07:24,300 --> 00:07:31,300
Plivance - a od nich bílé nepříjemné
usazeniny až do samého vrchu.

92
00:07:32,000 --> 00:07:36,150
Výkaly až do samého vrchu.

93
00:07:36,400 --> 00:07:40,000
Řekli mi: "To je žumpa."

94
00:07:40,070 --> 00:07:46,070
Vidím červy. Průsvitné červy naplněné
jakoby krví, takové rudé, až růžové.

95
00:07:47,110 --> 00:07:50,800
A tito červi se přisávají, vsávají se
a procházejí těly

96
00:07:50,990 --> 00:07:54,200
a ti lidé je odtrhují takovou silou,
že jeden druhého přehazují.

97
00:07:54,360 --> 00:07:58,360
Červi vcházejí do každého,
nikoho nevynechávají.

98
00:07:58,840 --> 00:08:02,840
Jsou to muka! Prožívají mučení!

99
00:08:03,210 --> 00:08:08,210
Teď trochu odbočím. Představte si naše
pocity: samolibost, sebeláska, sebeobdiv, radost ze sebe

100
00:08:08,700 --> 00:08:13,800
- to jsou, jak už to teďka chápu, -
naše tělesné orgány: srdce, játra, ledviny.

101
00:08:13,900 --> 00:08:17,100
A kde se to nachází? Ve všech orgánech
našeho těla. V celém tomto těle, v duchu i v duši.

102
00:08:17,170 --> 00:08:21,170
Všechny tyto naše pocity - bolest, utrpení,
jsem v tento okamžik i já s nimi trpěla

103
00:08:21,680 --> 00:08:25,100
Trpěla jsem za ně,
protože mi jich bylo skutečně líto.

104
00:08:25,100 --> 00:08:28,000
Ptám se jich: "Jak je vytáhnout?"

105
00:08:28,000 --> 00:08:31,780
Myslím si - proč jsou k nim tak lhostejní?
Vždyť jsou tam živí lidé?

106
00:08:32,100 --> 00:08:35,100
Oni říkají: "Ne, to jsou lidské hříchy."

107
00:08:35,100 --> 00:08:37,790
Tenkrát jsem to slovo ještě nechápala.
"Jaké hříchy?"

108
00:08:37,790 --> 00:08:41,790
Oni na to: "Homosexuálové, zoofilové, zvrhlíci."

109
00:08:42,000 --> 00:08:46,210
Řekli, že dokonce i pouhý dotyk těchto lidí
přináší jiným lidem utrpení."

110
00:08:46,840 --> 00:08:50,840
Dále říkají (až je mi z toho těžko na srdci):

111
00:08:51,000 --> 00:08:55,410
"Nelitujte jich, dostali to utrpení,
které si zasloužili."

112
00:08:55,580 --> 00:09:00,580
Sestupujeme níže a vcházíme do podivné
barabizny, a tam jsou pootevřené dveře.

113
00:09:01,000 --> 00:09:04,470
Koukám, že celý dvorek je tam poplivaný,
plivance a kouř.

114
00:09:04,600 --> 00:09:09,600
Vycházejí ženy utrápené kašlem, i muži,
úporný dávivý kašel.

115
00:09:10,000 --> 00:09:14,920
Hned jsem couvla a oni mi řekli:
"To jsou zakouřené baráky.

116
00:09:15,000 --> 00:09:19,000
Nemusíte tam chodit.
S tímto nemáte nic společného."

117
00:09:19,130 --> 00:09:22,000
Druhou stranou jsme vyšli.

118
00:09:22,000 --> 00:09:26,300
A přímo pod mýma nohama - děti!
Hrají si v potoce nebo v nějaké strouze.

119
00:09:26,470 --> 00:09:32,300
Jsou tam dvě ženy, které jsou ke mně zády,
hrají si s nimi; nic mi neříkají.

120
00:09:32,470 --> 00:09:36,000
Říkám: "Jak se tady ocitly ty děti?
Proč jsou tady?"

121
00:09:36,090 --> 00:09:42,500
- "To jsou nenarozené děti."
- "Jak to nenarozené děti?" - "To jsou oběti potratů."

122
00:09:43,280 --> 00:09:47,780
"Cože?" Ztuhla jsem.
Oni nato: "I ty tvoje jsou zde."

123
00:09:47,870 --> 00:09:53,570
"Cože? Já jsem za odpovědná?"
Oni mlčeli.

124
00:09:53,870 --> 00:09:59,570
A v tento moment jsem pochopila,
že za ně budu nyní potrestaná.

125
00:09:59,810 --> 00:10:03,910
Vedli mě dál a vidím ženu,
jak klečí na kolenou

126
00:10:04,000 --> 00:10:08,500
a naplňuje se jakousi tekutinou.

127
00:10:08,760 --> 00:10:14,000
Ona otéká, naplňuje se (zvětšuje se)
a najednou se jí z úst vyvalí černá tekutina.

128
00:10:14,340 --> 00:10:21,340
A když to skončilo, trochu si oddechla,
a pak se opět naplňuje.

129
00:10:22,500 --> 00:10:26,000
Říkám si: "Proč je tak nemocná?"

130
00:10:27,140 --> 00:10:33,140
Oni říkají: To je klevetnice, pomlouvala
lidi. A nyní za to zde trpí.

131
00:10:34,000 --> 00:10:38,000
Následující místnost nebyla ani pokojem
ale kamenným nádvořím.

132
00:10:38,360 --> 00:10:42,360
Dívám se a nerozeznám,
jestli to jsou opice nebo lidi.

133
00:10:42,440 --> 00:10:46,840
Říkám si: Co to je? Polosehnuté postavy -
taková je trápila žízeň.

134
00:10:47,000 --> 00:10:51,060
Prosí: "Pít... Pít..." Zní od nich,
utrápených žízní. "Pít..."

135
00:10:51,160 --> 00:10:54,360
Říkám: "To je co?"
Oni nato: "To jsou lidé."

136
00:10:54,450 --> 00:10:57,450
Říkám: "Vždyť nejsou ani podobni lidem?"

137
00:10:57,520 --> 00:11:04,120
To jsou alkoholici, kteří propili svou
čest, svědomí, kteří ztratili všechnu lidskou důstojnost.

138
00:11:04,340 --> 00:11:07,340
Takoví se nacházejí zde.

139
00:11:07,420 --> 00:11:10,420
Jdu jako odsouzenec, jako vězeň.

140
00:11:10,670 --> 00:11:15,670
A najednou z pravé strany, z východu,
vidím nějakou budovu, která se snáší z oblak.

141
00:11:15,920 --> 00:11:18,520
Je skryta jakoby v oblacích, nevím přesně.

142
00:11:18,710 --> 00:11:22,510
Část dveří se otevírá, vypadají jako kovové.

143
00:11:22,540 --> 00:11:26,540
Vidím tam čisté ženy. Poprvé za celou dobu
čisťounké dvě ženy.

144
00:11:27,000 --> 00:11:32,430
Dvě hlavy - jedna s bílým šátkem
kolem černé pokrývky hlavy.

145
00:11:32,830 --> 00:11:36,830
Teď vím, že to je mnišský oděv.
Tenkrát jsem to nevěděla.

146
00:11:37,400 --> 00:11:42,400
A čistá postel. Ony tam uklízejí, zastýlají.

147
00:11:43,000 --> 00:11:48,400
Já jdu nahoru na násep. A vidím zase
ty barabizny. Jedna, druhá, třetí.

148
00:11:49,000 --> 00:11:53,400
Tam dveře, dveře, dveře... Víte, jak
to bylo dříve v zemědělských družstvech.

149
00:11:53,840 --> 00:11:56,840
Prasečince, zanedbané chlévy, baráky.

150
00:11:57,760 --> 00:12:01,760
První dveře byly otevřeny. Lidí tam bylo...!

151
00:12:01,820 --> 00:12:05,120
My říkáme, že na devíti čtverečních metrech
je nám těsno! A tam člověk na člověku!

152
00:12:05,210 --> 00:12:08,810
Stojí unavení, nemají kam si lehnout.

153
00:12:08,920 --> 00:12:12,020
Když jsem se podívala, byli jako sardinky
v konzervě. Takové množství jich tam bylo.

154
00:12:12,130 --> 00:12:15,000
Vidím jak vypravují nějakou ženu.

155
00:12:15,080 --> 00:12:20,580
A v tento moment zaburácelo z kamenné
klenby - tam nebylo nad hlavami nebe,

156
00:12:21,000 --> 00:12:24,180
byla tam jakoby kamenná klenba -
rozlehl se hrom.

157
00:12:24,200 --> 00:12:27,000
Takový hlas - jak když lev zařve -

158
00:12:27,000 --> 00:12:30,160
a ten odříkává jakousi monotónní modlitbu.

159
00:12:30,200 --> 00:12:33,600
Takovou jsem slýchávala v chrámu, když mě
tam jako malé děvče vodila maminka.

160
00:12:33,750 --> 00:12:39,250
Odříkává takovouto modlitbu a vyslovuje
jméno! A celé podzemí se otřásá před tímto hlasem.

161
00:12:39,890 --> 00:12:46,890
Věřte, já jsem až padla na kolena, takové
city se mě zmocnily, až mi slzy tekly jako hrách.

162
00:12:47,550 --> 00:12:51,950
Padla jsem na kolena, obrátila se
celou svou bytostí k tomuto hlasu.

163
00:12:52,160 --> 00:12:57,560
Co to bylo za neviditelný hlas! Jak se
ukázalo, ten hlas vymodlil tu ženu, za kterou prosil.

164
00:12:57,640 --> 00:13:01,240
Bylo vyřčeno její jméno.
Vysvětlili mi, že byla vyprošena.

165
00:13:01,380 --> 00:13:06,380
Tj., jestli se v rodu najde modlitebník,
je zachráněna. Čili on ji vymodlí.

166
00:13:06,580 --> 00:13:10,580
Záchrana je možná! Pochopila jsem,
že spása existuje!

167
00:13:10,600 --> 00:13:15,020
Jestli se v nějaké generaci - není důležité
v jaké - objeví modlitebník, vyprosí duši ven.

168
00:13:15,180 --> 00:13:20,180
Nemohu vysvětlit, jak se otevřela kamenná
opona, byly vidět erupce vulkánů.

169
00:13:20,570 --> 00:13:26,970
To se tam všechno děje. Tudy protéká
žhavá láva. Vědci časem na to přijdou.

170
00:13:27,500 --> 00:13:34,010
Teplota. Byla jsem daleko od nich a říkám
si: Co to tam je? Tolik ryb se tam vaří?

171
00:13:34,620 --> 00:13:38,620
Řeka lávy. Ohnivá řeka.

172
00:13:39,090 --> 00:13:46,090
Ony se vynoří nad hladinu, nadechnou se,
opět se ponoří do ohnivého žáru.

173
00:13:46,130 --> 00:13:50,530
Byla jsem daleko a úplně mě to pálilo.

174
00:13:50,660 --> 00:13:55,460
Když má člověk horečku 40 stupňů, tak cítí
jen částečku toho žáru, tohoto pekla.

175
00:13:55,520 --> 00:14:00,920
Ať se každý zamyslí. Už je dokázané,
že horečka nám dává pocítit žár a po nemoci musíme prozřít.

176
00:14:01,390 --> 00:14:04,390
Dříve jsem to nechápal, až teprve nyní to chápu.

177
00:14:04,450 --> 00:14:07,450
Tak to mi připomněl ten žár...

178
00:14:07,570 --> 00:14:13,070
Bylo mi tak horko, že jsem nemohla ani jít
dál. Zakrývala jsem si rukama ústa.

179
00:14:13,300 --> 00:14:20,300
Oni vysvětlují: Zde jsou čarodějové,
zaklínači, vědmy. Všichni, kteří nežili na zemi v míru, ale čarovali.

180
00:14:20,500 --> 00:14:24,070
Za dobu tak krátkého života si přivlastnili
život jiného normálního člověka,

181
00:14:24,140 --> 00:14:26,840
aby ho ovládali po dobu tohoto
dočasného lidského života.

182
00:14:27,000 --> 00:14:31,430
A teď se za to zde budou vařit věčně.
Vrahové, loupežníci...

183
00:14:31,990 --> 00:14:37,590
V tu chvíli už jsem uvěřila, říkám: "Bože
můj, stačí už," bojím se, aby mě tam nenechali.

184
00:14:37,810 --> 00:14:44,000
V myšlenkách se obracím ke svým průvodcům,
jen aby mě tu nezapomněli. Snad jsem si nezasloužila takové peklo.

185
00:14:44,170 --> 00:14:51,170
A najednou, kousek na zemí - veliký hangár,
jako pro letadlo.

186
00:14:52,260 --> 00:14:58,260
Číslo měl 91. Veliká číslice. Tenkrát
byl rok 82, ale tady stojí 91.

187
00:14:59,960 --> 00:15:05,060
Vedou mě do hangáru. Myslím si:
"Copak tady ještě uvidím?" Bála jsem se.

188
00:15:05,310 --> 00:15:11,310
Přilétá předmět podobný doutníku.

189
00:15:12,730 --> 00:15:16,730
Na spodní části se otevírá poklop,
z něhož vypadlo něco jako pes.

190
00:15:16,880 --> 00:15:20,580
Spousta lidí, mračna lidu.
Ani popsat nemohu.

191
00:15:20,830 --> 00:15:26,330
Všichni v různých oděvech a přicházejí
k němu a rukama hladí srst toho psa.

192
00:15:26,730 --> 00:15:30,400
Cítím, že zápach toho psa není dobrý -
smrdí sírou.

193
00:15:30,500 --> 00:15:33,500
Snažím se jim to říci, křičet.

194
00:15:33,600 --> 00:15:40,930
Chápu, že to ten pes ví, a odcházím za
hangár a za svými zády cítím jeho oči. Je to jako jasnovidnost - duše všechno vidí.

195
00:15:41,000 --> 00:15:46,120
Sleduji (psa), pomalu roste, roste...
Dosáhl ohromných rozměrů.

196
00:15:46,410 --> 00:15:50,000
Tlapy měl takhle...

197
00:15:50,000 --> 00:15:55,500
Náhle na dav lidí vyštěkne tlama plná
zkrvavených tesáků. Dav byl ochromen.

198
00:15:55,920 --> 00:16:00,920
Co se tam dále dělo, nevím. Odcházela jsem
s průvodci, a v tu chvíli jsem se ocitla na zemi.

199
00:16:01,270 --> 00:16:06,270
Vyšli jsme z toho všeho
a já jsem ucítila trávu, větřík.

200
00:16:06,980 --> 00:16:09,980
To vše jsem cítila, měla jsem dojem,
že budu líbat stromy.

201
00:16:10,090 --> 00:16:15,090
Vidím dlouhý žebřík do nebe.
Chytila jsem se ho a lezla jsem.

202
00:16:15,280 --> 00:16:18,580
Bylo velice těžké stoupat vzhůru.

203
00:16:18,630 --> 00:16:22,930
Najednou je nade mnou žena, klesala.
A už na mě tlačí.

204
00:16:23,090 --> 00:16:25,500
Cítím, že je jí těžko a už nemůže dál vzhůru.

205
00:16:25,680 --> 00:16:29,680
Myslím si, už zbývá jen kousek,
musím ji zachránit. Co dělat?

206
00:16:29,710 --> 00:16:36,010
Kdybych ustoupila do strany, pak by spadla.
To jsem jí však nemohla udělat.

207
00:16:36,140 --> 00:16:40,740
Myslím: "Musím ji pomoci. Ale jak jí
pomoc?" znepokojovala jsem se.

208
00:16:40,820 --> 00:16:45,820
Najednou se moje hruď rozšiřuje
neviditelným způsobem. Rozšířila jako nafukovací matrace.

209
00:16:45,930 --> 00:16:50,930
Ona si sedne. Odpočívá na mé hrudi.
Všechno ztuhlo. Všichni stoupající strnuli.

210
00:16:51,400 --> 00:16:56,700
Ti nahoře pokračovali.
Když si odpočinula, začala klidně lézt dál.

211
00:16:56,810 --> 00:17:02,810
Slyším nepozemské vrkání holubů, moje hlava
už je skoro tam... Ta přede mnou už tam vlezla.

212
00:17:03,330 --> 00:17:07,930
Moje hlava už je tam a je to! Rozhlížím se
po krásné přírodě, nepopsatelné!

213
00:17:08,090 --> 00:17:12,000
Takové paprsky - je to slunce
nebo není to slunce, nevím.

214
00:17:12,030 --> 00:17:15,000
Přímo vstoupily do mého nitra.
Celou mne hladily.

215
00:17:15,000 --> 00:17:18,200
Nikdy před tím jsem to nezažila.
Vše ve mně jásá.

216
00:17:18,340 --> 00:17:23,340
Každá buňka mého těla cítila takovou
radost, takové pocity!,

217
00:17:23,590 --> 00:17:27,490
štěstí, že ta žena sem vylezla,
i já už jsem tady po pás.

218
00:17:27,530 --> 00:17:32,430
Holuby, ptáci, již slyším monotónní zpěv,
překrásná modlitba, jako je 33. žalm -

219
00:17:32,690 --> 00:17:39,690
přesně nevím, ale ničemu nepodobná
modlitba, která naplňuje celou naši bytost.

220
00:17:40,290 --> 00:17:46,790
Už tam přímo vlézám - a najednou cítím
tíhu! Silné škubnutí. Tíha.

221
00:17:47,630 --> 00:17:54,030
Procitla jsem, nade mnou stojí lékař,
moje tělo leží na jiném místě - ne vedle dveří, ale u stěny.

222
00:17:54,660 --> 00:17:57,660
Na kolenou klečí Ivanov, který do mě narazil,

223
00:17:57,730 --> 00:18:02,030
a říká: Neumírejte!, auto vám opravím,
ale neumírejte!

224
00:18:27,090 --> 00:18:32,490
Když jsem si vzpomněla na svou havárii,
vzpomněla jsem si na svůj vlastní zážitek.

225
00:18:32,520 --> 00:18:35,620
A náhle se mi dostaly do rukou noviny.

226
00:18:35,720 --> 00:18:41,920
Byly to pravoslavné noviny a tam se psalo
o Klaudii Sťaženěnné, která zemřela v Bernaule, kde jí prováděli operaci.

227
00:18:42,060 --> 00:18:48,000
Byla je udivena tím, že má podobnou
zkušenost jako já. Ta žena ležela tři dny v márnici.

228
00:18:48,200 --> 00:18:52,310
Začala jsem hledat kněze Andreje,
věděla jsem, že tento její syn žije,

229
00:18:52,420 --> 00:18:56,920
že se stal knězem; napsala jsem tedy
do města Alexandrov.

230
00:18:57,270 --> 00:19:02,270
Otec Andrej mi požehnal k vydání mé knihy,
jinak bych ji ani nepsala.

231
00:19:04,470 --> 00:19:10,970
Chci říci o tom případu, který se stal
s mou matkou v r. 1964.

232
00:19:12,150 --> 00:19:17,650
V nemocnici jí řekl, že jí nalezli nádor,
nespecifikovali však jaký.

233
00:19:18,030 --> 00:19:23,230
Operaci prováděl prof. Nejmark Ismail Isaivič.

234
00:19:23,950 --> 00:19:28,850
A při operaci nastala smrt.

235
00:19:29,060 --> 00:19:35,060
Když jí rozřízli břišní dutinu, viděli,
že vše je rozežrané rakovinou.

236
00:19:36,220 --> 00:19:41,720
A proto ji nezašili, protože jaký by to
mělo smysl zašívat mrtvého člověka.

237
00:19:42,030 --> 00:19:44,630
Odnesli ji do márnice.

238
00:19:44,720 --> 00:19:49,620
Maminka nám potom vyprávěla o tom,
co se s ní dělo, když nastala smrt.

239
00:19:49,710 --> 00:19:56,710
Viděla své tělo. Viděla své tělo ze strany,
jako my vidíme nějakou svou věc, např. oděv.

240
00:19:56,990 --> 00:19:59,590
Slyšela, o čem lidé hovoří.

241
00:19:59,610 --> 00:20:05,610
Vnímala, ale dát o sobě vědět,
že je zde spolu s nimi, nemohla.

242
00:20:05,800 --> 00:20:09,000
Mrtvá byla tři dny.

243
00:20:09,240 --> 00:20:14,240
Když nastal moment smrti,
nepochopila hned, že umřela.

244
00:20:14,890 --> 00:20:20,890
Viděla všechno ze strany, slyšela
jejich slova, viděla jejich počínání.

245
00:20:21,580 --> 00:20:25,880
Poté se ocitla na místě,
které jí bylo naprosto neznámé.

246
00:20:26,090 --> 00:20:32,490
Na tom místě nebyly žádné budovy,
žádné rostliny, kromě zelené aleje.

247
00:20:32,980 --> 00:20:38,980
Pak matka uviděla, že alejí se k ní
z východu blíží žena velmi vysoké postavy,

248
00:20:39,740 --> 00:20:44,740
oblečena byla celá v černém,
byla velmi krásná, tvář přísnou.

249
00:20:45,230 --> 00:20:54,730
Spolu s ní kráčelo její dítě, vzrůstem
k jejím ramenům, a o něco ji prosilo.

250
00:20:55,670 --> 00:21:02,570
Hladil jí ruku, uprošoval ji.
Jenže ta žena se k němu chovala chladně.

251
00:21:03,730 --> 00:21:07,130
O co prosil ten chlapec, moje matka neslyšela.

252
00:21:07,240 --> 00:21:12,900
Zvláštní moment. Když žena našlapovala
na trávu, a pak zvedala nohu,

253
00:21:13,600 --> 00:21:16,000
tak tráva se vracela do své původní polohy,

254
00:21:16,330 --> 00:21:21,000
naprosto jinak, než je tomu u nás na zemi.

255
00:21:21,040 --> 00:21:26,340
Vidouc reakci té ženy, pomyslela si matka,
jak jen je ta žena krutá,

256
00:21:26,370 --> 00:21:30,570
když to dítě ji o něco prosí, něco jí povídá,

257
00:21:30,840 --> 00:21:36,240
ale ona vůbec nereaguje na jeho vážné prosby.

258
00:21:37,070 --> 00:21:44,070
Když žena přistoupila asi tak na dva
nebo jeden a půl metru k matce, zastavila se.

259
00:21:44,920 --> 00:21:49,920
Pozdvihla oči vzhůru a zeptala se:
"Bože, kam má jít?"

260
00:21:50,520 --> 00:21:56,620
Až po těch slovech matka pochopila, že zemřela.

261
00:21:57,540 --> 00:22:04,040
Uslyšela Boží hlas.
Bylo to plačící hlas, žalostivý.

262
00:22:05,000 --> 00:22:10,390
A Hospodin řekl: "Ona zemřela, ale není
její čas, je třeba ji poslat zpátky."

263
00:22:10,470 --> 00:22:17,470
Žena se otázala: "Na čem ji spustíme,
vždyť má krátké vlasy?"

264
00:22:18,080 --> 00:22:23,080
Hospodin říká: "Dejte jí cop v barvě
jejích vlasů do její pravé ruky."

265
00:22:23,510 --> 00:22:28,910
Když se maminka dozvěděla,
že jí chtějí vrátit na zemi,

266
00:22:29,280 --> 00:22:37,980
- chápala už totiž, že mrtvá, -
rozhořela se v ní naděje na návrat.

267
00:22:39,590 --> 00:22:45,890
Matka Boží, byla to sama Královna nebeská,
zanechala zde toho chlapce a odešla.

268
00:22:47,120 --> 00:22:52,520
Maminka si pomyslela: jestliže ta žena
o něčem hovořila s Bohem a Bůh jí odvětil,

269
00:22:52,670 --> 00:22:55,000
znamená to, že i se mohu na něco zeptat.

270
00:22:55,000 --> 00:23:03,700
A tak se otázala: "Bože, u nás na zemi
se říká, že vy tady máte ráj?"

271
00:23:04,540 --> 00:23:08,240
Bůh na její slova nic odpověděl.

272
00:23:08,840 --> 00:23:14,840
Matka se zeptala ještě jednou:
"Na zemi po mně zůstalo malé dítě."

273
00:23:15,120 --> 00:23:20,120
Bůh pravil: "Já vím. Je ti ho líto."
- "Ano, velmi," řekla matka.

274
00:23:21,310 --> 00:23:25,310
Hospodin odvětil:
"A mně každého z vás třikrát více...

275
00:23:25,420 --> 00:23:29,420
Díky mé blahodati (milosti) chodíte,
díky mé blahodati dýcháte

276
00:23:29,590 --> 00:23:34,590
a mě všemožně rouháte -
ve smyslu: vysmíváte se."

277
00:23:36,670 --> 00:23:41,670
A ještě Bůh řekl mé matce o tom,

278
00:23:41,750 --> 00:23:46,000
že není silná taková modlitba,
kterou jste vyčetli nebo se naučili,

279
00:23:46,150 --> 00:23:50,750
ale taková, která je z čistého srdce.
Ať jsi na jakémkoliv místě, když řekneš:

280
00:23:50,860 --> 00:23:55,560
"Bože, dej mi, Hospodine, pomoz mi,"
já vás vidím, já vás slyším.

281
00:23:55,610 --> 00:23:59,610
A následujícími Božími slovy
bylo ještě toto:

282
00:23:59,930 --> 00:24:04,930
"Zachraňujte své duše, už zůstává
jenom krátká doba života."

283
00:24:05,040 --> 00:24:10,540
Po těchto Božích slovech přišla Matka Boží

284
00:24:12,270 --> 00:24:18,270
v ruce měla cop lidských vlasů,
přibližně jeden a půl metru dlouhý.

285
00:24:19,050 --> 00:24:24,450
Hospodin řekl Boží Matce:
"Zvedni ji a ukaž jí ráj.

286
00:24:25,680 --> 00:24:29,680
Ona se táže, kde tady máme ráj."

287
00:24:29,720 --> 00:24:31,620
Matka Boží tedy přistoupila k mé matce,

288
00:24:31,750 --> 00:24:35,450
vztáhla nad ní ruku, aniž by se jí dotýkala.

289
00:24:35,520 --> 00:24:39,520
Maminka pocítila, že nějaká neviditelná
síla ji zvedá.

290
00:24:39,980 --> 00:24:44,180
A když se ocitla ve vertikální poloze,

291
00:24:44,520 --> 00:24:49,720
ukázala Matka Boží rukou vlevo a řekla:

292
00:24:50,210 --> 00:24:55,210
"Váš ráj je na zemi.
Ale tady je takovýto ráj."

293
00:24:55,370 --> 00:25:00,570
A ukázala jí veliké množství lidí,
těsně stojících u sebe;

294
00:25:01,000 --> 00:25:06,000
jich bylo tolik, že - jak se říká -
ani jablko by nepropadlo.

295
00:25:06,000 --> 00:25:12,310
Tito lidé byli ohořelí. Jak se cítí člověk,
který padl do ohně,

296
00:25:12,570 --> 00:25:18,670
nebo jehož vytáhli z hořícího domu
popáleného, zčernalého, zapáchajícího.

297
00:25:19,830 --> 00:25:22,830
Takoví to byli lidé.
Byli však živí.

298
00:25:22,990 --> 00:25:26,500
Později, když se matka vrátila na zemi,
vysvětlili jí starci,

299
00:25:26,500 --> 00:25:30,500
že to byl ten "ráj", který by její duše
dostala v tuto chvíli,

300
00:25:31,000 --> 00:25:39,000
kdyby se už nevrátila na zemi,
ale umřela by, odešla by na věčnost bez pokání, v hříších.

301
00:25:39,970 --> 00:25:46,970
V ten moment řekla Matka Boží,
že pro takové lidi je tou nejcennější almužnou na zemi voda.

302
00:25:48,160 --> 00:25:53,160
Protože jednou kapkou vody se napojí
nespočetné množství lidí.

303
00:25:53,410 --> 00:25:55,410
Jak jí to později starci vysvětlili,

304
00:25:55,410 --> 00:26:00,410
almužna, kterou dáváme na zemi
ve jménu Kristově

305
00:26:00,760 --> 00:26:06,760
- vodu, jídlo, potraviny
a jiné dobré věci, které vykonáme, -

306
00:26:07,170 --> 00:26:10,170
to je dobrodiní, které pomáhá zesnulým.

307
00:26:10,430 --> 00:26:13,230
Vycházel z nich strašný zápach.

308
00:26:13,370 --> 00:26:17,370
Kdy se duše ocitla v těle, matka nevěděla.

309
00:26:18,060 --> 00:26:20,360
Projevila nějaké známky života.

310
00:26:20,410 --> 00:26:25,410
Kolem ní začal shon, začali běhat sanitáři,
oznámili to lékařskému personálu.

311
00:26:26,890 --> 00:26:33,890
Začali ji provádět resuscitaci.
Opakuji, že moje matka byla mrtvá tři dny.

312
00:26:34,340 --> 00:26:39,140
A dlouhý čas jí neprovedli závěrečné
zašití. Z jakého důvodu?

313
00:26:39,250 --> 00:26:49,650
Lékaři si mysleli: proč ji zašívat?
Přece se neprovádí zašívání toho, kdo stejně za hodinu či den nebo dva zemře;

314
00:26:50,490 --> 00:26:56,490
pořádné zašívání se dělá jen u silného
a zdravého organismu, který se dokáže s nemocí vyrovnat...

315
00:26:57,230 --> 00:27:03,830
Na svou druhou operaci šla v květnu 1964
v železničářskou nemocnici.

316
00:27:04,090 --> 00:27:09,000
Opakovanou operaci prováděla
Valentina Vasilijevna Olabjeva.

317
00:27:09,110 --> 00:27:14,000
A když ji úplně zašili vyšla do chodby
a rozplakala se.

318
00:27:14,050 --> 00:27:19,050
Nemocní nevěděli, že se stalo něco
zvláštního, že to není obyčejná pacientka.

319
00:27:19,220 --> 00:27:24,720
Začali se jí ptát: "Valentino Vasilijevno,
co se stalo? Klaudie zemřela?"

320
00:27:24,920 --> 00:27:31,020
Ona odvětila, že ne.
A když se vrátila po operaci k matce, řekla jí:

321
00:27:31,500 --> 00:27:37,420
"U vás není ani podezření na to,
že jste měla rakovinu, rakovinu s metastázemi."

322
00:27:38,730 --> 00:27:43,730
Bůh učinil zázrak.
Zázrak vzkříšení mé matky.

323
00:27:44,270 --> 00:27:49,770
Po této události žila matka ještě 14 let.

324
00:27:54,680 --> 00:27:59,680
Strašná smrti,

325
00:27:59,690 --> 00:28:04,690
proč stojíš nade mnou?

326
00:28:17,020 --> 00:28:22,020
Koho hledáš

327
00:28:22,680 --> 00:28:27,680
a pozorně vyhlížíš?

328
00:28:38,120 --> 00:28:43,120
Možná se mýlím,

329
00:28:43,650 --> 00:28:48,650
možná se mi to jen zdá.

330
00:28:58,400 --> 00:29:03,400
Strašná smrti,

331
00:29:03,970 --> 00:29:08,970
odejdi ode mne!

332
00:29:19,090 --> 00:29:24,090
Půjdu do chrámu.

333
00:29:24,600 --> 00:29:29,600
pomodlím se k Bohu.

334
00:29:39,660 --> 00:29:44,660
Ke svatým Tajinám,

335
00:29:45,040 --> 00:29:50,040
na svaté přijímání.

336
00:30:02,000 --> 00:30:07,000
Hotovo. Jakmile jsem se vrátila do těla,
jakoby postavili hráz.

337
00:30:07,000 --> 00:30:09,000
Všechno jsem zapomněla.

338
00:30:09,000 --> 00:30:12,530
Ve čtyři hodiny ráno náhle slyšet
hlasitý třesk, náraz.

339
00:30:12,600 --> 00:30:16,000
Došlo k havárii pod mým oknem.
Silný rachot, přímo hrom!

340
00:30:16,150 --> 00:30:19,650
Běžela jsem k oknu.
Bydlela jsem ve druhém poschodí.

341
00:30:19,700 --> 00:30:24,100
Pod oknem však žádná havárie nebyla.
Nic tam není.

342
00:30:24,470 --> 00:30:28,270
Pomyslela jsem: "Co to má znamenat?"
A v tento okamžik, jakoby se mi začal promítat film.

343
00:30:28,500 --> 00:30:33,670
Celá moje havárie. Do nejmenších
podrobností. Do nejtenčí nitky.

344
00:30:33,740 --> 00:30:38,740
Padla jsem a plakala asi dvě hodiny.
Myslím si: "Bože, jak jsi milosrdný!

345
00:30:38,960 --> 00:30:43,960
Mně, tak hříšné, se po 13 letech
všechno vybavilo.

346
00:30:44,010 --> 00:30:49,410
Šla jsem do chrámu. Už jsem tam
dávno mířila. Přímo mě to tam táhlo.

347
00:30:49,530 --> 00:30:54,530
Potřebovala jsem to jako nadechnutí.
Neviditelným způsobem mě to táhlo do chrámu.

348
00:30:54,960 --> 00:30:59,960
Sama jsem tam šla.
Bůh nikoho nepřivádí násilím.

349
00:31:00,080 --> 00:31:05,080
Pochopila jsem, že bez tohoto už dále
nemohu. Že moje místo je tam.

350
00:31:05,110 --> 00:31:09,000
Samozřejmě, ve mnohém jsem se změnila.

351
00:31:09,150 --> 00:31:14,800
Můj pád byl hrozný, strašné byly všechny
mé hříchy, potraty, věštění, proklínání.

352
00:31:15,000 --> 00:31:18,000
Za všechno jsem se styděla, bylo to odporné.

353
00:31:18,100 --> 00:31:23,100
Chodila jsem na zpověď, ke svatému
přijímání, na pomazání nemocných.

354
00:31:23,440 --> 00:31:27,440
Dejž, Bože, odpuštění nám všem.

355
00:31:29,120 --> 00:31:34,000
Ach, jaký jsem hříšný, hříšný človíček,

356
00:31:34,190 --> 00:31:38,190
spinkat jsem se ukládal.

357
00:31:38,850 --> 00:31:43,850
Alleluja, alleluja,

358
00:31:44,000 --> 00:31:49,000
sláva tobě, Bože.

359
00:31:50,090 --> 00:31:53,390
Spinkat jsem se ukládal,

360
00:31:53,610 --> 00:31:57,610
k Bohu se nepomodlil

361
00:32:00,060 --> 00:32:05,060
Alleluja, alleluja,

362
00:32:05,320 --> 00:32:10,320
sláva tobě, Bože.

363
00:32:11,840 --> 00:32:16,740
A když zvednou hříšné tělo

364
00:32:16,800 --> 00:32:21,800
a odnesou je do chrámu.

365
00:32:21,870 --> 00:32:26,870
Alleluja, alleluja,

366
00:32:27,120 --> 00:32:32,120
sláva tobě, Bože.

367
00:32:32,510 --> 00:32:37,010
Když všechny zvonky zazvoní

368
00:32:37,250 --> 00:32:42,250
a všechny zvony se rozezní.

369
00:32:42,650 --> 00:32:47,050
Alleluja, alleluja,

370
00:32:47,270 --> 00:32:52,270
sláva tobě, Bože!

371
00:32:53,430 --> 00:32:58,370
www.pravoslavi.cz/filmy

372
00:32:58,370 --> 00:32:58,480